NEBUĎ SLEPÝ.ce

Co znamená „vystoupit z komfortní zóny“ a vydat se na duchovní pouť transformace? Jistě pro každého něco jiného. Někoho na jeho cestě provází šaman, někoho guru, někdo chodí do Santiaga de Compostela a někdo chodí do tmy. Já jsem si pro vystoupení z komfortní zóny pořídila slepice do centra Prahy. Na mé cestě mě tak neprovází guru, ale kur(u) a pro osvícení si nechodím ani do tmy, ani do posvátného města, ale za tmy a do kurníku. A věřte, že lekce, které jsou mi prostřednictvím slepic udělovány, jsou mnohdy náročnější než přechod přes žhavé uhlíky nebo dva dny půstu. O své cestě proměny z typicky městské „fifleny“ na farmářku amatérku, jsem napsala humornou knížku. Knížku o tom, že nemáme být slepí k maličkostem všedních dní, ale hlavně knížku, při které se budete hodně smát. Protože smích je lékem na všechny strasti.

Veselé příběhy o všem, co vás potká, pokud jste nikdy v životě neviděli slepici, jste typicky městský typ a máte pocit, že když vyrazíte do světa bez nalakovaných nehtů, bude to větší tragédie než globální oteplování nebo úhyn velryb. A najednou jich doma máte pět (slepic, nikoliv velryb).

Knihu si můžete zakoupit také přímo u autorky na NEBUĎ SLEPÝ.ce kde najdete i další vtipné historky ze života nejen se slepicemi. 

UKÁZKA Z KNIHY

Vystupuji z komfortní zóny

Kniha Betty MacDonaldové Vejce a já mě provází od dětství. Poprvé mi byla čtena, ještě když jsem byla úplně malá, pak jsem se k ní vrátila někdy kolem puberty, a pak ještě mnohokrát. Nakonec ji mám i jako audioknihu, která mi dokáže spravit náladu vždy, když propadám depresím, traumatům a hysterii, že nic nezvládám, že jsem hrozná matka, hospodyně, zahradnice, kuchařka, uklízečka, pradlena apod. Prostě ty dny, kdy na mě padají všechny povinnosti a celý svět. Buďme upřímní, v takové chvíli prostě člověka nenakopne nic víc než cizí neštěstí. Proto mám také pod pojmy „cizí neštěstí“, „je na tom mnohem hůř než já“, „nic horšího člověka potkat nemůže“ spojené se slepičí farmou a slepicemi obecně. Kdo knihu četl, ví, že slepice je tvor úplně blbý, nevychovatelný, tvrdohlavý a zákeřný. Aneb dělejte cokoliv, ale vyhněte se přitom slepicím. 

Dva roky byly díky celosvětově rozšířenému koko-vidu, obdobím, které poctivě a systematicky bořilo úplně všechno. Jistoty, plány, přesvědčení, rutinu, paradigmata, zásady i vlastní identitu. A protože tohle všechno se zbořilo i mně, uvěřila jsem v návalu úzkostného stavu populistickému tvrzení, že „život začíná mimo komfortní zónu“. Taková blbost! Život začíná na bílé pláži v Thajsku, v luxusním hotelu na Miami Beach, na červeném koberci v Hollywoodu nebo v teple roubené chalupy u krbu někde ve švýcarských Alpách. Prostě skoro kdekoliv, ale vždycky „v“ komfortní zóně, nikdy mimo.

To jsem ale ještě tehdy nevěděla, a tak jsem se rozhodla udělat si život „méně komfortní“ – v překladu chytrých „ezo“ doporučení – plnější a šťastnější. 

Inspiraci jsem zprvu hledala na sociálních sítích. Všechny celebrity, pseudocelebrity i necelebrity se na dokonale vystajlovaných fotografiích otužovaly, běhaly nebo cvičily. A všechny bez rozdílu držely diety. Já jako správný zrozenec ve znamení Býka mám ráda teplíčko, klídeček a dobré jídlo. Hodně dobrého jídla! Od počátku bylo jasné, že tudy cesta nepovede. Navíc pokud to mělo být opravdové vystoupení z komfortní zóny, tak ať to stojí za to. A protože doba covidová neumožňovala odjet do Himálaje a zlézt osmitisícovku, abych se zbavila strachu z výšek, nebo odletět k moři, abych se zbavila strachu ze žraloků, rozhodla jsem se jít cestou nejdramatičtější a nejnáročnější. 

Inspirací se mi stala právě kniha Vejce a já a varování „dělejte cokoliv, jen se vyhněte slepicím“. Vzhledem k tomu, že jediná zkušenost, kterou jsem se zmíněným tvorem měla, byla prostřednictvím pohádky O krtkovi, se mi pořízení slepic jevilo jako dobrý způsob, jak svoji „komfortní zónu“ opustit. To, že se rozhodně nebude jednat o vystoupení z jediné komfortní zóny, ale ze všech zón, které si ani neumím představit, jsem si v tu chvíli nepřipouštěla.

Teď už vím, že kam se na to hrabe K2, Bolinas Beach v severní Kalifornii (oblast proslavená nadprůměrným výskytem velkého bílého žraloka), natož trocha studené vody či pohybu. Tahle cesta byla a je tím největším dobrodružstvím mého života. A mezi námi, došlo i na otužování, když každé ráno ještě v noční košili a bosa běhám ke kurníku. Pohybu a posilování při doplňování potravy, vody a čištění kurníku mám víc než náš tým při přípravě na olympiádu a dietu držím nucenou, protože na snídani před odchodem do práce už prostě není čas. O krvelačnosti těch bestií, srovnatelné s velkým bílým žralokem, nemluvě. 

Tehdy, na začátku jara, vybavena literaturou, radami od babiček svých kamarádek, že slepice zvládne chovat každá blbá babka ve vesnici, kurníkem na cestě a slepicemi k odběru na začátku května, jsem se vydala na svoji cestu „mimo komfortní zónu“. Jak to dopadlo a čím jsem si musela projít, najdete v této knížce. 

A mohu jen dodat, že díky všemu, co mi ty opeřené krásky do života přinesly, už nejsem slepý.ce. Jinými slovy, už nepovažuji slepici za blbou, nevychovatelnou, tvrdohlavou a zákeřnou bestii. Mám ji spojenou s úplně jinými přívlastky, které se průběžně mění podle toho, co je za denní dobu, co si těch pět právě usmyslí nebo jestli zrovna ležím rozpláclá ve slepičincích.

Na druhou stranu se díky nim učím nebýt slepá k maličkostem každodenního života, třeba v podobě pěti vajíček. Nejsem slepá ke slepičím potřebám lásky, svobody, pozornosti, péče a hlavně hromady jídla. A v mnohém jsem prohlédla i svého muže a dva dospívající syny. Zvlášť u svých synů jsem byla překvapená, že jsou to taky živé bytosti, a ne jen zaseknutý program na hraní onlinovek. A díky mé větší citlivosti k jejich potřebě lásky, svobody, pozornosti, péče a hlavně hromady jídla jsem snad i v jejich očích přestala být slepý.ce. 

A jestli si právě v této chvíli říkáte, že o slepicích se prostě kniha napsat nedá, protože jsou to ti nejnudnější tvorové na světě, věřte, že opak je pravdou – a následující stránky vás o tom přesvědčí.

Užijte si tuto knihu, užívejte si maličkostí všedních dní, užívejte si, že máte nebo nemáte slepice, a hlavně:

                                                                                      NEBUĎTE SLEPÝ.CE