Zamysleli jste se někdy nad tím, že předvánoční úklid neděláme jen proto, aby nás nepomluvili tchyně s tchánem, kteří přijedou zvizitýrovat nejen byt, ale i kvalitu upečené kachny na Štěpána. Případně, kdo hůř hned na Boží hod, vlastní matka, která se chytá za hlavu, že takto vás přeci nevychovala, protože ona, nyní už díky absenci dětí a puberťáků (těch obzvlášť), smysluplné práce, kamarádek a zájmů, má doma čisto jak v laboratoři mikrobiologického ústavu. Ne, o tom předvánoční úklid není a vás, kterým na tom ještě záleží, ujišťuji, že s přibývajícím věkem na to budete kašlat víc a víc.
Na druhou stranu, a o tom je tento článek, je předvánoční (nebo jakýkoliv úklid) velmi přínosný a je dobré na něj nekašlat vždycky. Právě podzim je pro úklid ideálním obdobím. Inspiraci nám přináší sama příroda, která shazuje staré listí (ano, máte pravdu, vy ho pak musíte hrabat, ale to sem teď nepatří). Pustit na podzim to, co už nám neslouží, co nám jen zbytečně vytváří prostor, kam sedá prach, je moc důležité. Nechcete přece, aby vám zapadaly prachem vaše sny, přání nebo vize. Vrhnout se proto do třídění šatníku, šuplíku s kořením nebo šanonů se starými dokumenty je přesně to, co v tomto období potřebujete. Se stejným úsilím je potřeba udělat si pořádek i v sobě. Doporučuji, když vytřídíte tašku oblečení, další tašku pět let prošlých čokolád, sušenek a dochucovadel, vytřiďte i své staré programy, přesvědčení a návyky. Zkuste letošní podzim dát aspoň třetinu času, který věnujete úklidu domácnosti, úklidu ve své hlavě – ve své mysli. Sedněte si do klidu nebo vyrazte někam do přírody, kde budete mít prostor pro sebe a začněte si sepisovat „blbosti“, které vás omezují ve šťastném životě. Například ty, že na Vánoce musí být umytá okna, že nemáte nárok na svůj volný čas, když máte dvě malé děti, že ruční práce, které vás neskutečně baví, jsou ztráta času a nedá se jimi uživit. No… sáhněte si tam… každý tam něco máme. Co si budeme povídat?! A bez pořádného vygruntování prostor na nové nikdy nevznikne. Že to nesnášíte nebo na to nemáte čas? Že si na úklid raději někoho najmete? Jasně, na ten běžný určitě, ale kostlivce ze skříně můžete ve finále stejně vyházet jen vy sami.
I já mám paní na úklid a víte co? Je pro mne v tomto ohledu velkým vzorem. Paní Alenka se pravidelně stará o to, abychom pod nánosy prachu našli aspoň ty věci, které nezbytně potřebujeme k životu. Je to prostá žena, které k tomu, aby žila naplněný život, stačila základní škola a každodenní starosti s jen málo nadstandardním luxusem. Přesto má v sobě často víc moudrosti a nadhledu než já po mnoha letech seberozvojových seminářů a práci na své „vnitřní holčičce“, „vnitřní ženě“ nebo „vnitřním zvířeti“.
Alenka uklízí s grácií a vědomím toho, že „jak venku, tak uvnitř“ a obráceně. Dnes jsem náhodně procházela kolem koupelny, kde právě drhla štětkou záchod a zaslechla, jak si při této, pro většinu lidí odporné činnosti, píská Kaťušu. Zvesela a bez naštvání nebo sebelítosti, že jediné, kam to v životě dotáhla, je čištění hajzlíků. Přeji vám, ať je i váš úklid, duchovní či reálný, plný optimismu a radosti z vykonané práce, ať už se budete muset nořit do jakékoliv špíny. A ať vám k němu rozkvétají jabloně a hrušky a rozplynou se všechny mlhy, nejen ty nad řekou (pro mladší ročníky „Rascwietali jabłoni i gruszy, Popłyli tumany nad riekoj“ cit. text Kaťuši). Krásný advent.
