✨TICHO ✨
Všimli jste si toho? Jak neumíme být v samotě a prázdnotě? Jak stále potřebujeme, aby byl náš prostor i čas zaplněn? Vlastně od dětství. Nejdřív potřebujeme lidi kolem sebe, abychom přežili, pak začneme vyžadovat podněty a těch nám okolní svět a milující rodiče nabízí opravdu hodně. Dnes už kojenci plavou a batolata tančí a zpívají. Kroužky se na nás hrnou od chvíle, co udržíme v ruce lžičku, přestože většinou ještě neudržíme jiné věci v našem těle. O náš čas a pozornost soutěží v každé vteřině miliony podnětů. Jak potom být NIC? Největší hrůza tohoto světa. Co hude po smrti? NIC. To je strašné, honem pojďme v něco věřit.
V nebe, peklo, reinkarnaci, anděli a rodové linie. I v krásném filmu Nekonečný příběh byla Nicota největším zlem. Musí to tak ale nutně být? Nemůžeme si z ní aspoň na pár dní v roce udělat spojence?
Pojďme se podívat na dva takové typické příklady. Čistíme a vyhazujeme, ideálně na podzim, proto, abychom vytvořili prostor. Prostor, který můžeme vzápětí zaplnit. Ruku na srdce, kolik z nás si koupilo novou sedačku nebo postel ve chvíli, kdy ta stará ještě stála v obýváku nebo ložnici? Proč prostě nejdřív nevyhodíme to staré a pak se pár dní nebo týdnů jen nedíváme do prázdného prostoru? Lépe bychom se tak sladili s energií místnosti a dost pravděpodobně by pak sedačka nebo postel byly úplně jiné, než jaké jsme si vybrali do zaplněného prostoru energií starého nábytku. A to, že je přece potřeba neustále na něčem sedět a na něčem spát
pro mě není argument. Nepřemýšlely jste o tom, že by vám možná ten čas, co strávíte v prázdnu pokoje, pomohl naladit se na své potřeby, na své opravdové touhy. Možná by pak postel neladila přesně do nejmodernějšího designu vašeho „vytuněného“ bytu, ale pravděpodobně by víc ladila s vámi. A možná byste zjistili, že spát na zemi má taky svoje kouzlo. Konečně nebyly byste první na planetě, kdo tak spí.
A teď ten druhý, možná bolestnější, případ. Kolik z vás zůstává v nefunkčním vztahu a čeká, až přijde někdo nový, kdo mu dá sílu z tohoto vztahu odejít? Ten strach vstupu do NIC, do nejistoty, že zůstaneme sami… Čekáme, že nový muž vstoupí do tohohle bahna, ve kterém jsme možná po kolena, ale možná už taky po uši. A pokud přijde, co to bude za muže a za vztah? V lepším případě jen stejné bahno. Proč nevystoupíme ze staré špíny, abychom se očistily a daly si prostor? A pak přivítaly nový vztah krásné, voňavé, naplněné a srovnané samy se sebou. Protože ono všechno má svůj čas. Náš svět nás nevede k zastavení, prázdnotě a nicotě. Žene nás ve zběsilém závodu do stanice smrt. Nedovolte to. Máme posledních pár dní, kdy nám kolo roku umožňuje zůstat v prázdnu. Vychutnejte si je. Nechte se zaplavit nicotou. Uvidíte, jaké dary vám pak do života přijdou.
Na fotce krásná Terezka @ter.chmel Děkujeme.
